K zamyšlení

Sportovat nebo odpočívat?

14. června 2018 v 9:44 | Hvězdice
Lenost nesnáším. U sebe i u o ostatních. Spolu se lhaním ji považuji za jednu z nejhorších vlastností. Snažím se líná nebýt a myslím, že nejsem. Spíš naopak. Měla bych občas přibrzdit, ale jak? Pořád je tolik věcí, co bych ještě chtěla/měla/nestíhám/ udělat a není kdy. Navíc potřebuju dost spát. Závidím lidem, kterým stačí čtyři, pět hodin a druhý den jsou fit.
Dříve jsem měla pocit, že mám vše pod kontrolou. Stíhala jsem povinnosti, koníčky i odpočinek. Ale poslední dobou jako bych neměla na nic pořádně čas, třeba už vůbec pravidelně nesportuji a to mě dost mrzí. Nedokážu říct, čím to je. Někdy není čas, jindy chybí síla a vůle. A právě tady vyvstává ta otázka, mám se nutit něco dělat nebo si raději odpočinout?
Možná dělám jiné věci, které dříve nebyly potřeba (pomoc rodičům), ale jiné už zase dělat nemusím (vodit děti na kroužky). Také je pravda, že s jarem opět přišla práce na zahradě (dvou pravidelně / třech občas). Dokud nebyly zahrady, nebyla práce.
Když byly děti malé, měl školní rok pravidelný rytmus a řád, do kterého zapadaly i moje sportovní aktivity. Teď jako by byl ve všem větší chaos. Děti mají v rámci svých koníčků nepravidelné akce, kterých se sice rádi účastníme, ale občas pěkně nabourají program (od tanečních po koncerty). Také v práci jedeme naplno a občas ještě o trochu víc (školení, služební cesty), což třeba po mateřské dovolené vůbec nehrozilo.
Dalo by se pokračovat a srovnávat dál, ale asi je to k ničemu. Některé věci jsou prostě neporovnatelné a ne všechno se dá změřit, naplánovat a už to neměnit.
Musím si to nějak v hlavě přebrat a ujasnit. Děti rostou, náš život se posouvá, naši rodiče i my stárneme. Mění se starosti, povinnosti, pohled na život, koníčky, přátelé, potřeby, ...
Asi začínám stárnout a doopravdy chápat, co znamená "Změna je život." Ale pořád si nejsem jistá, zda začínám být líná nebo jen potřebuji víc odpočívat.

Moudra

2. června 2018 v 12:25 | Hvězdice
Různých citátů na všelijaká témata od známých osobností bylo řečeno více než dost. Ale dobrých rad není nikdy dost. Pěkné moudrosti může člověk pochytit i od lidí kolem sebe. Protože se nejedná o žádné filosofy, nikde je nenajdete zapsané. Mnohokrát mi ale pomohly. Posuďte sami, zda se Vám budou také líbit nebo někdy třeba i hodit.

Těchhle pár rad jsem dostala od kamarádů, když jsem řešila těhotenství a výchovu:
  • Když dítě přežije porod, přežije všechno. (To abych se nebála na toho drobečka sáhnout.)
  • Co dítě nezná, nevyžaduje. (Svatá pravda. Jak si miminko na něco naučíte, těžko si pak odvyká, když vás to přestane bavit.)
  • Nepodceňovat! (Malé dítě neznamená hloupé dítě!)
Slova nadřízeného:
  • Kde je vůle, tam je cesta. (To je dobrý, když někdo vykládá jak něco nejde. Ale tuhle větu si často raději jen myslím. Platí v praxi totiž jaksi jen jedním směrem.)
Moudro mé maminky:
  • Člověk musí žít tak, jak na to má. (V dnešní době se to moc nenosí. Je to myšleno na peníze. Ale je to pravda. Na dluh se nedá žít věčně.)
Moje nová zkušenost:
  • Puberťák je hrozný tím co dělá, i tím co nedělá. (Nemluví, nic neřeší, neuklízí. Nikdy by mě nenapadlo, jak může být protivné něco, co vlastně není. A to, co puberťák dělá a je otravné, by bylo na samostatný článek. Jedna věc za vše: úklid považuje za cizí sprosté slovo.)
Z novin:
  • Zaujmout násilím a smrtí je přece mnohem jednodušší, než vkusem a krásou. (Takhle funguje skoro všechno. Stačí se podívat na zprávy. Kdy naposledy tam bylo ukázáno něco pozitivního či chvályhodného?)
Z knihy:
  • Inteligence je pro emoce vlastně zcela zbytečná. (To až si zase budeme jako lidé připadat lepší než zvířata. Pro přežití jsou nutné hlavně instinkty a ty úzce souvisí s emocemi. Kam nás naše inteligence vlastně vede?)
Oblíbená věta mého manžela:
  • Špatné věci stačí ty, které si nás najdou samy. A ty pěkné musíme hledat. (Mám totiž tendenci dělat to naopak.)
 
 

Reklama