Představa tvé budoucnosti dvojí pohled

17. června 2018 v 21:51 | Hvězdice |  Téma týdne
Vzhledem ke svému věku mohu porovnat a zhodnotit, jakou představu měli rodiče o mé budoucnosti a jak se mi ji podařilo či nepodařilo naplnit. A také se zmínit o tom, jakou představu mám já jakožto rodič o budoucnosti svých dětí.
Nejprve tedy já jako dítě. Co se studií týká, poslechla jsem je při volbě střední školy. Osobně bych si gymnázium nevybrala a ani poletech jsem názor nezměnila, ale tehdy se to moc neprožívalo. Známky jsem měla pěkné, tak nebylo co řešit. Po maturitě jsem si podala přihlášku na VŠ a tím pádem vystudovala, ale opět hlavně kvůli rodičům. Já tehdy o další studium nestála. Zpětně ale vidím, že jsem udělala dobře, když jsem rodiče poslechla.
Co se práce týká, měl tatínek jinou představu než maminka. Více jsem se přiblížila té maminčině. Což pro mě znamená, že jsem šla vlastní cestou a dělám to, co jsem dělat chtěla. Jenže občas si říkám, že kdybych dala na tátu, možná bych na tom teď byla líp. Určitě bych neměla méně práce, ale asi bych měla víc peněz. Jak bych byla spokojená, těžko říct.
O mém budoucím partnerovi a rodinném životě zřejmě smýšleli trochu jinak, ale po pravdě nevím přesně jak. To už jsem moc neřešila a rozhodla se podle svého. Vzhledem k tomu, že vycházíme s rodiči dobře, předpokládám, že jsem alespoň trochu jejich představy naplnila.
Nyní se nacházím já v pozici rodiče, majícího představy o budoucnosti svých dětí. Řeším občas otázku nutit nebo nenutit? Sama jsem poznala, jaké to je, když člověk kvůli přání rodičů není úplně spokojený (střední škola). Ale jsem ráda, že mě přesvědčili, abych šla na VŠ.
Nelze tedy jednoznačně říct, že dítě se neumí rozhodnout a je pro něj lepší, když mu budoucnost naplánují rodiče. Je třeba dítě sledovat, respektovat jeho zájmy a přání a probrat možnosti. Není dobré ho nechat rozhodovat o důležitých věcech samotné moc brzy. Ale musíme poznat ten správný okamžik, kdy už na nás stejně nedá (pak už mu můžeme maximálě říct svůj názor).
Myslím, že by nikdy rodičům nemělo jít jen o konkrétní věci jako je prestižní škola a atraktivní práce. Pokud bude potomek spokojený, je to snad mnohem důležitější než to, že sousedovic syn či dcera vydělává víc. Naslouchat mu a ve správný okamžik ho povzbudit je mnohem těžší, než mu vše sice pěkně, ale jen podle svého, nalajnovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama